Úvod
Aktuality
Výstavní
úspěchy
O mně
Rodokmen
Dokumenty
Výstavy
Foto
Kontakt
Odkazy

jméno: Indy Zangao
narozen: 5.3.2003, V Chaloupkách 7, Ořech
chovatelská stanice: Zangao
chovatelka: paní Renata Černochová
bydliště: Na Vyhlídce 946, 739 44 Brušperk
kamarádi majitelé: Eva a Jura Volní
zařazen do chovu: 1.12.2005

Tibetská doga

neboli také Tibetský mastiff (v zemi původu Do Khyi) je přírodní rasa stará více než 4000 let.

Historie

První písemná zmínka o tibetské doze je z roku 1121 př. n. l. v čínské knize letopisů. Zmiňuje se o ní Aristoteles, Alexandr Veliký, který ji přivezl do Evropy a také velký cestovatel Marco Polo. Tato rasa se nám dochovala v původní podobě bez křížení s jiným plemenem psů. Ještě dnes, po obrovské genocidě prováděné číňany v Tibetu se nám dochovala tato rasa nejvíce v jihozápadní části. Jinde byl tento pes huben, protože je součástí tibetské kultury, kterou chtěli číňané potlačit. To se jim naštěstí zcela nepovedlo. Hlavně díky chovatelům v Anglii, dále pak v Holandsku, Francii, Německu a USA se tato rasa v nezměněné podobě dochovala dodnes. Dále je tento pes chován v Nepálu, Bhútánu, severní Indii a také na Tchaj-wanu.

Stavba těla

Minimální kohoutková výška feny je 61 cm u psa 66 cm. V praxi fenky měří v průměru 63 cm a psi 71 cm. Průměrná váha u fen je 48 - 50 kg u psů 70 - 75 kg. Pes má zpravidla hustší a delší srst a větší hřívu. Barvy jsou hlavně černá s pálením i bez, modrá s pálením i bez a zlatá. Je to mohutý, těžký, dobře stavěný pes se silnou kostrou. Hlava dosti široká, těžká a silná. Týlní výčnělek a stop jsou dobře znatelné, délka lebky od týlu ke stopu se rovná délce čenichové partie od stopu ke špičce čenichu, ale může být i kratší. Čenichová partie je dostatečně široká a čtvercová. Oči výrazné, střední velikosti. Barva hnědá ve všech odstínech. Uši střední velikosti, trojúhelníkového tvaru. Krk má silný, nohy rovné, svalnaté, silné. Záda rovná a záď téměř neznatelná. Pohybuje se energicky, uvolněně, lehce a elasticky.

Využití

Vždy byla tibetskými nomády využívána jako strážní pes a rovněž tak i v tibetských klášterech. Těch však z původních 6000 zbylo pouhých asi 80 v dobrém stavu! Dnes se opět do klášterů pomalu vrací. Byla nucena se po staletí samostatně rozhodovat a v nepřítomnosti pána domu, když odešel za obchodem hlídala stádo i rodinu. Při stěhování z pastvin byla využívána i na přenášení lehčích břemen. Její štěkot je nezaměnitelný, impozantní a odstrašující. Sama nikdy nikoho nenapadne, ale pokud brání teritotium nebo rodinu neváhá nasadit vlastní život. Je dosti uzavřená a lásku projevuje pouze své rodině či pánovi a to odměřeně, avšak po delším odloučení její radost nezná mezí. Dala základ většině mollosoidních plemen, což konstatovali všichni nejvýznamější zoologové v historii (A.E.Brehm, M. Siber, J.B. Walsh (Stonehenge), W. Youatt a další).